Baví mě dostávat z lidí víc, než sami považují za možné

Podcast s Janem Markem, trenérem, konzultantem a partnerem ve společnosti REMARKABLE, s.r.o. a s Tomášem Pospíchalem, projektovým ředitelem IVITERA, a.s.

12.9.2023 

Jan Marek působí v oblasti osobního i týmového rozvoje jednotlivců i firem od roku 2004. Patnáct let také řídil firmu, která pořádala školení, teambuildingy a další firemní eventy a byla jedním z leadrů tohoto trhu. Po krátké pauze založil novou společnost Remarkable, jejíž cílem je zvyšování podpory spolupráce, radosti z práce a motivace k dosažení cílů. V podcastu HR News se společně s kolegou Tomášem Pospíchalem věnovali inovativním způsobům, jak kreativně, ale citlivě obohacovat týmy a vnášet nový rozměr do rozvoje jejich dovedností.

Jaká byla tvá cesta k profesnímu vzdělávání?

Už od dětství jsem projevoval výrazně komunikativní sklony, což mi často zdůrazňovali rodiče, babička a dokonce i na vysoké škole. Současně jsem se aktivně věnoval vrcholovému sportu, konkrétně fotbalu, ačkoliv to bylo spíše v dorosteneckém věku. Dril a každodenní trénink mi byl zkrátka blízký. Následně jsem se dostal k práci v přímém prodeji, kde jsem měl možnost pozorovat, jak se pravidelný trénink projevuje v zlepšení dovedností prodejců a jaký má vliv na zpětnou vazbu ze strany zákazníků.

Co jsi prodával?

Vysavače. Stejně jako Karel Heřmánek vysavače Luxu v legendárním filmu Smrt krásných srnců. Doporučuji všem, kdo se chtějí stát dobrými obchodníky, aby zkusili přímý prodej. Je to totiž nejupřímnější a nejpřímější forma prodeje. Po této zkušenosti už nikdy nebudete mít pocit, že je obtížné něco prodat. Byla to krátká, avšak výborná zkušenost. Osobně mě baví dostávat od lidí víc, než sami považují za možné. I když tím některé členy domácnosti štvu, dělám to celý život a zdá se, že mi to docela jde.

Celá léta bylo tvé jméno spojeno s brandem – Česká cesta. Od roku 2022 už tam nepůsobíš. Co ti tato zkušenost dala, jak na to nahlížíš v roce 2023?

Je pravda, že z mého dlouholetého postu jednatele, výkonného ředitele a vlastně posledních pár let i spolumajitele této firmy byla úspěšnost či neúspěšnost značky velmi spojena se mnou. V této firmě jsem se naučil mnoho – byly to zkoušky a omyly, ale hlavně jsem získal cenné zkušenosti od skvělých kolegů, kteří tam byli již přede mnou.

Naučil jsem se efektivně komunikovat s klienty, což je v našem oboru klíčové. Často se totiž setkáváme s nejednoznačnými zadáními, kdy klienti sami přesně neví, co potřebují. A právě tady nacházím svou vášeň – hledat správná řešení, správně nastavit zadání a následně ho naplnit.

Další významnou dovedností, kterou jsem získal, je schopnost řídit týmy pracující na projektech. V naší firmě jsme měli významný podíl externích expertů, což přináší určité výzvy, je to jako řídit pytel blech. Manažerské schopnosti jsem tak mohl rozvíjet na každodenní bázi. A přestože během mého devatenáctiletého působení v této firmě bylo mnoho důležitých momentů, nejcennějším přínosem bylo seznámení se s mým současným partnerem, Pepou Regnerem.

Jak byla firma na svém vrcholu velká?

Když jsme byli na vrcholu, což se nám dařilo mezi jednotlivými ekonomickými krizemi, dosáhli jsme neuvěřitelného úspěchu. Naše obraty se pohybovaly kolem 45 miliónů a zrealizovali jsme ročně téměř 500 zakázek. Byly týdny, kdy jsme měli „na place“ více než 100 zaměstnanců po celé republice. 

Změnily se za dobu tvého působení v oboru nároky na organizace vašich akcí?

Trh v oblasti vzdělávání a lidských zdrojů vznikl téměř okamžitě po revoluci, kolem let 1990 až 1993. Já jsem se do této oblasti zapojil kolem roku 2000. Vzpomínám si na dobu, kdy jsme nosili pestrobarevné šusťáky. Každá helma byla jiná, roztrhané tenisky. Dnes je standardem, že zaměstnanci mají firemní oblečení a kvalitní vybavení.

Zároveň je třeba poznamenat, že trh v oblasti vzdělávání a lidských zdrojů je nyní značně rozvinutý a dosahuje vysoké úrovně. V době, kdy jsem se této oblasti začal věnovat, to bylo zcela jinak. Trh byl v plenkách a byl otevřený novým možnostem. Akce byly dlouhé a rozmanité, byly účinné a přinášely výsledky. Bohužel, mnoho z toho už neexistuje. Tehdy jsme mohli lépe pracovat s lidmi, rozvíjet je a společně růst. Vzdělávání a oblast HR měla velký potenciál pro další rozvoj, ale doba byla jiná. Nicméně stále platí, že nároky na rozvoj a efektivitu jsou podobné. Lidé se stále potřebují lépe poznávat, seznamovat a týmová spolupráce může být stále více efektivní.

Po 19 letech jsi z České cesty odešel. Zanechalo to působení na tobě i nějaké stopy – fyzické, psychické? Proč k tomu došlo?

Nemyslel jsem si, že k tomu někdy dojde, že bych odešel, ale během covidu jsem vyhořel. Ne fyzicky, ale spíše psychicky. Celá ta situace mě silně zasáhla. Mohu to porovnat s ekonomickou krizí v roce 2009, kdy ve srovnání s tímto covidovým obdobím byla situace mnohem přehlednější. Ta krize přišla a po půl roce odezněla.

Podařilo se nám zotavit a mohli jsme začít budovat a obnovovat. Rychle jsme firmu postavili zpět na nohy. Samozřejmě to mělo své oběti. Zpočátku jsme doufali, že vše brzy skončí. To si mysleli i naši klienti. Například, když jsme začali online aktivity, vůbec se neprodávaly. Lidé čekali, až se budou moci setkat osobně. Jenže realita byla jiná. V létě se opatření uvolnila, v září se situace mírně zlepšila, ale pak přišla další vlna uzavření a období temna.

Naše zakázky v hodnotě několika milionů byly zrušeny a propadli jsme zpět na absolutní dno. Musel jsem se zásadně pustit do restrukturalizace firmy, prakticky jsem rozpustil svůj tým, abych zachránil samotnou existenci firmy. Byla na stole reálná možnost, že ji budeme muset definitivně nebo dočasně zavřít, podobně jako někteří konkurenti. 

Mně a mému týmu se však podařilo firmu zachránit. V následujícím roce, tedy v roce 2021, jsme dosáhli ekonomických výsledků podobných těm dřívějším, ačkoliv obratově to nebylo stejné. Fungovali jsme s nižšími náklady, ale věděl jsem, že nechci znovu budovat tým, který jsem ztratil. Toto období mi přineslo nejen ztrátu dlouholetých kolegů, ale i přátel. Pochopil jsem, že mohu odejít s čistým svědomím. Firma je nyní zachráněná, ekonomicky stabilní a já jsem cítil, že už nemám chuť v tom pokračovat.

Čemu se věnuješ nyní?

Po ukončení mého působení v České cestě jsem měl konkrétní záměr odstěhovat se z Prahy. A zdá se, že jsem včas zareagoval na situaci na realitním trhu. Ve chvíli, kdy ceny dosáhly svého vrcholu, jsem prodal svůj byt v Praze a starší domek. Na obě nemovitosti jsem měl hypotéky, takže prodejem jsem se zbavil dluhů a ještě nějaké peníze zbyly. Vlastníma rukama jsem pak postavil nový dům. Tím jsem si během roku dost vyčistil hlavu.

Stejně jako v minulosti jsem tuto dobu využil k tomu, abych se naučil něco nového. Nyní, kromě toho, že věřím, že mám schopnost pomáhat lidem se rozvíjet, jsem schopen sám pracovat se sádrokartonem, provádět elektroinstalaci a další úkoly spojené s výstavbou. Jediné, co neumím, je obkládat, to jsem nechal na odbornících. Teď věším obrazy a dodělávám zahradu.

V červnu jsem založil svou vlastní novou firmu. Z oblasti, které jsem se věnoval, se nedá jen tak uniknout, protože klienti se stále ozývali. A už jsem se na to cítil připraven. Když tuto oblast zvládáte alespoň trochu dobře, klienti si vás váží pro vaše schopnosti a je jim zcela jedno, jaký dres právě nosíte. Přicházejí za vámi kvůli vám.

Jaké je to po tolika letech ve velké firmě být na vše jen ve dvou?

Spolupráce s kolegou Pepou Regnerem, mým partnerem a spolumajitelem ve firmě, je nesmírně cenná. Mít po boku člověka, na kterého se mohu plně spolehnout, kdo mě svým vlastním přístupem k práci motivuje, abych pracoval skutečně dobře a bez kompromisů, to je prostě něco nepopsatelného. Nikdo z nás netouží po nějakém absolutním vedení a úkoly si stanovujeme sami. Mít kolegu, se kterým to všechno skvěle funguje, bez dlouhého vysvětlování, co domluvíme, to platí, je prostě neuvěřitelně motivující. Díky této spolupráci zažívám obrovskou svobodu, nezávislost a radost. Samozřejmě narážím na různé výzvy, učím se, přemýšlím, kam je vhodné něco delegovat, a mám příležitost sledovat, jak to celé roste. To je prostě neskutečný pocit.

Co je T-race neboli Mistrovství světa v týmové spolupráce, které do budoucna připravujete a tuto myšlenku jste představili na svém webu?

Je to náš ambiciózní plán. Název jsme záměrně zvolili tak, aby působil trochu provokativně. Rádi bychom, aby se z této akce pravidelně opakovala a třeba se z ní stala tradiční a prestižní událost pro firmy. Je to v podstatě soutěž mezi firemními týmy. Chceme jen, aby akce byla zkrátka prima. Do závodu se může přihlásit libovolný tým, nejen firemní, ale primárně je soutěž určena pro firemní týmy.

Co týmům přinese účast v T-race kromě toho, že se poměří s jinými týmy?

Při navrhování tohoto projektu jsme si všimli, že jde v podstatě o plnohodnotný teambuilding ve skutečném smyslu slova – o vytváření efektivního fungování konkrétního týmu. Ať už se jedná o začínající tým, který potřebuje získat energii, nebo o dlouhodobě fungující tým, který by měl získat novou perspektivu, nebo tým, který potřebuje revitalizaci po ukončení nějakého projektu. Projekt T-race poskytuje všechny tyto prvky. Navíc zde existuje možnost porovnat se s ostatními týmy, což přináší další hodnotu. Týmy, které si myslí, že fungují skvěle, zde mohou být postaveny před výzvy a třeba dostat i „na zadek“, což může vyvolat sebereflexi a vést je k úvahám o svém fungování.

Můžeš naznačit, co budou týmy plnit, jaké máte připravené úkoly?

Chceme, aby to bylo velmi pestré. Mentální zatížení by mělo být mnohem větší než fyzický. Naši účastníci se budou muset vypořádat s různými komunikačními výzvami, řešit simulace, spolupracovat s jinými týmy, být flexibilní vůči dočasným změnám pravidel a reagovat na případné události a čelit náhodám. Budou se také zabývat konstrukčními úkoly, aby byla soutěž opravdu různorodá. T-race má testovat obecnou schopnost týmů reagovat na předložené výzvy. Takže velká improvizace bez možnosti přípravy.

Má vůbec klasický teambuilding místo v současném profesním vzdělávání? Není to do jisté míry přežitek a není to generačně už mimo realitu?

Z mého pohledu mají tradiční outdoorové aktivity své místo z několika důvodů. Současná generace je vychovávána v době velkého dostatku, vše je jen na jeden klik, sociální sítě, virtuální realita a to nese určitou odloučenost. Vše je designové, na první pohled krásné, aby to zaujalo, ale vlastně to vzniká z ničeho. Pro mě je důležitý vztah k přírodě, k tomu syrovému, kdy lidé sáhnou po skutečných věcech mimo své komfortní zóny; to je podle mě to, co nás tvoří. Druhý významný aspekt, který vidím, souvisí s fyzickým zdravím. Lidé se musí dostat z kanceláře a pracovat společně s fyzickou aktivitou. To má velký smysl.

Jak by jsi shrnul, co Remarkable dělá?

Vytvoření profilu produktového portfolia je podle mého názoru hodně náročné. Je důležité nezaměřit se příliš úzce, aby neunikly poptávky klientů, ale zároveň nepředstavovat sortiment jako směs hrnců a ovčí vlny. Produkty by měly mít nějakou vzájemnou souvislost, komunikovat a navazovat na sebe. Náš hlavní záměr je prezentovat zaměření na rozvoj lidí, týmů a firem. To všechno je vzájemně propojené. I když stavíme na vývoji firemní kultury nebo se zaměřujeme na zaměstnaneckou zkušenost, to vše je provázané s tím, jak se tím tvoří společnost jako celek. Ať už se jedná o budování týmu, individuální rozvoj soft skills konkrétních jednotlivců nebo rozvoj a efektivitu managementu atd.

Proces v podstatě funguje tak, že reagujeme na konkrétní zadání od klienta a na jeho základě vytváříme rozvojový program. V tomto programu se prolínají prvky z různých oblastí, aby co nejlépe odpovídal našim klientům. Tato schopnost kombinovat a přizpůsobit se je naší výjimečnou dovedností, zejména v tomto okamžiku, kdy máme klíčovou roli v týmu firmy. Samozřejmě spolupracujeme také s externími lektory, ale tato tvorba je v našich rukou. Vždy se ptáme našich klientů: „Jaký je váš problém? Jaká je vaše situace?“ A následně je provázíme procesem, ve kterém sami popisují svou situaci. Poté na základě těchto informací vytváříme řešení. Ať už tento proces nazveme teambuildingem nebo jinak, pro nás je důležité, že odpovídá přesně našim klientům.

Všechny formy, které jsi vyjmenoval, jsou kreativně velmi náročné. Co děláš proto, aby ta kreativita nevyprchala? A jak se udržuješ?

Málo čtu, ale snažím se zůstávat otevřený různým podnětům. Nemohu s jistotou říct, zda je to dar nebo zda jsem si to postupně osvojil během let. Vždy se snažím předložit dvě varianty. Jednu, která je poměrně odvážná, možná ulítlá, a druhou, která je trochu přístupnější. Tím vytvořím takový kontrast a zároveň umožním vybrat si něco uprostřed. Osobně jsem velkým filmovým nadšencem a rád poslouchám kvalitní podcasty. Tato média jsou pro mě důležitými zdroji inspirace. Zároveň mám tendence být vizuálně orientovaný. Další důležitý zdroj jsou mé diskuze se syny a partnerkou. Jsou to zajímavé zdroje. Nemám patent, abych vymyslel to nejlepší řešení, nenosím vše v hlavě, proto se hodně ptám a komunikuji, využívám zkrátka sociální bublinu kolem sebe.

Můžeš uvést nějakou realizaci, nějaký program, u kterého jsi byl nebo někde viděl, který byl podle tebe skvělý? Který byl to, co bys i sám chtěl realizovat? 

Velkou radost pro mě představují programy, které v sobě nesou filantropický podtext. To znamená, když pořádáme firemní akce, které mají pro někoho dalšího skutečný přínos. Jednou z nejvýznamnějších zakázek, která mě jako jedna z nejlepších v oboru potěšila, byla akce pro Hypoteční banku. Za to vděčím osvícenému přístupu tehdejšího bankovního ředitele Honzy Sadila, který tuto myšlenku prosadil.

Rozhodli se, že bankéři měli vykročit ven a zapojit se do činností pro dobro společnosti. Tato akce byla vlastně prvním pokusem tohoto druhu. Vyjeli jsme na hrad Veveří, kde pan kastelán přišel s nápady, jak můžeme oživit okolí. Od trhání kopřiv po úpravy lavic – vše bylo naplánováno na den a půl. K mému překvapení a potěšení bylo vše dokončeno již po prvním dni. Krásná proměna okolí dojala účastníky k slzám. Včetně Honzy.

Zní to asi jako příběh z amerického filmu, ale i náš realizační tým byl dojatý. Byl a je to skvělý pocit. Je úžasné, když se spojí fakt, že účastníci mají pocit, že odvedli vynikající práci, nikdo je do toho netlačil, přišli do toho sami, oblékli si montérky a ženy s gelovými nehty pracovaly v hlíně a všichni vytvořili něco výjimečného.

Zároveň bych chtěl zmínit jednu nedávnou akci pro zahraničního IT klienta. Požádali nás o uspořádání obyčejného sportovního dne. Ze zpětné vazby vyplynulo, že dlouho hledali takového partnera, který by na sto procent splnil jejich přání. Ocenili naši důkladnost, schopnost řešit potíže a dbát na detaily. Díky čemuž budeme společně pořádat i další akce.

Kde je přidaná hodnota tebe jako organizátora a dodavatele programů a eventů? Proč si firmy nemají akci uspořádat sama, proč využít služeb profíka?

Většina firem se při zmínce o teambuildingu často omezí na standardní přístup. Lidé prostě vyrazí někam na chatu nebo do hotelu, vyrazí si na krátkou procházku, dají si pár piv a ráno se jede zpět do práce. Tento způsob funguje, ovšem přidaná hodnota tohoto způsobu je podle mého názoru omezená. Naopak, ta skutečná přidaná hodnota spočívá v investovaném čase účastníků. Buďto tento čas utratí jen tak, pro nezávazný relax, nebo si z něj mohou odnést mnohem více, což je právě to, o co se snažíme my. Věřím, že nám to dobře vychází.

Naše filozofie spočívá v tom, že vytváříme prostředí a situaci, které umožňují rychlé a hlubší propojení mezi lidmi. Zajistíme jim zážitky, které někdo může nazvat umělými, ale ve skutečnosti jsou plně autentické. Tyto zážitky vytvoří silnou vazbu. To, čeho tím dosáhneme, je efekt, který by bez naší organizace nebo bez naší účasti v podobných firmách trval mnohem déle. Zde je právě klíčový efekt našich aktivit.

Když se tedy váš klient rozhodne pro organizátora eventu, co po něm má chtít?

Osobně si myslím, že zde hraje velkou roli určitá chemie mezi stranami. Každá firma nemůže získat všechny klienty na trhu, a někdy se daří jednomu a jindy zase jinému. Nejhorší, co se může stát, když se zadavatel po akci cítí zklamaný, že to neklaplo, jak si představoval. Proto by dodavatelská firma měla být dostatečně autentická. Měla by vést klienta, občas oponovat jeho představám, ​​a zároveň by měla pečlivě naslouchat a ptát se, zjišťovat, jaké jsou skutečné potřeby a preference lidí v té firmě. 

Je důležité zjistit, jaká témata jsou v týmu oblíbená, co je aktuálně na pořadu dne, jak je celková nálada a dynamika v týmu. Na základě této znalosti má být vytvořen program, který není uměle vykonstruovaný, nýbrž je reálný, dobře strukturovaný a odpovídá potřebám. Dodavatel by měl být schopen prezentovat takový program s jasnou logikou a bez příslušných nedostatků.

Existují ve tvém oboru nějaké bestsellery? Něco, co se dá označit i za trendy?

Spíše vnímám, že lidé stále více touží po věcech, které jsou realistické a autentické. Snaží se dosáhnout věcí, které jsou víc opravdové. Například jsme delší dobu nezaznamenali poptávku po akcích spojených s legendami, jako je třeba James Bond. Tendence směřuje spíše k civilnějším zážitkům. Zároveň je obor ovlivněný klasickou cykličností, podobně jako móda. Lidé si třeba chtějí zazpívat karaoke.

Některé aktivity se tak po určité době vrací do popředí. Trendy zahrnují nejen smysluplnost a autentičnost akcí, ale také realistické provedení. Některé týmy, zejména obchodní, touží po soutěžích, zábavě a adrenalinu, že skočí bungee jumping, projedou se na čtyřkolkách, jdou na expedici. Tím získávají adrenalin v kombinaci s autentickými zážitky.

Honza Marek a adrenalin, jaké je spojení těchto dvou slov?

Lidé, kteří mě znají, by jistě potvrdili, že mám kladný vztah k riziku. Věnuji se pěší turistice v horách, lyžování a jízdě na kole. A to všechno bych nejraději provozoval ve vysoké rychlosti a především na místech, kde nejsou příliš známé cesty, nebo tam, kde není takový nával lidí.

Byl jsem například na Mont Blanc a Matterhornu, což byly mé dosud nejvyšší horolezecké výzvy. Zároveň se stále věnuji adrenalinovým sportům na divokých vodách, i když momentálně v menším rozsahu. Nyní má pro mě adrenalin i jiný význam, jak jsem již naznačil. Rozhodl jsem se věnovat věcem, které dosud neovládám, a tak se stále zdokonaluji.

Sport provází můj život od útlého věku a stal se nedílnou součástí mého života. Adrenalin pro mě nyní znamená více než jen fyzickou aktivitu. Je to nutkání neustále se učit novým dovednostem. Skutečný adrenalin se uvolní ve chvíli, kdy se pouštím do něčeho, co zatím neovládám. Jde o jakýsi komfort a diskomfort, když se ocitnu na pomezí známého a neznámého. Například stavění vlastního domu podle plánů představuje zvláštní druh adrenalinu, stejně jako učení se hře na kytaru nebo malování.

Jaké jsou tvé oblíbené lokace pro akce, kde se cítíš skvěle a víš, že to bude dobré?

Možná nepřekvapím, ale jsou to poměrně klasická místa jako Vysočina nebo Šumava. Konkrétní místa jsou vždy spojena s personálem, který tam pracuje, jak přistupují k firemním akcím, které bývají specifické. Zaměstnanci by měli mít pocit, že jsou tam doma, že jim hotel v dobrém slova smyslu patří a to se pak přenáší na klienty. Dobře jsme si cítili například v resortu Perlová voda nebo v resortu Devět skal na Vysočině a je jich mnohem více.

Působíš také jako trenér soft-skills, věnuješ se raději manažerským, komunikačním nebo obchodním dovednostem?

Specializuji se především na oblast obchodu a komunikace v rámci různých kontextů. Tato specializace zahrnuje jak ty, kdo se aktivně věnují prodeji, tak i ty, kteří zastávají pozici jako IT specialisté, sice nesměřují přímo k prodeji, ale jejich role vyžaduje komunikaci s klienty a zákazníky. Tato disciplína není v žádném případě jednoduchá.

Mám bohaté zkušenosti z oblasti obchodu, a díky tomu, že jsem vedle vlastní firmu a měl jsem přímý kontakt s klienty, dokážu tuto autentičnost a hluboké porozumění oboru předat účastníkům, což je zásadní. Rád využívám konkrétní příklady ze své praxe. Zároveň se snažím navodit prostředí, ve kterém účastníci pohodlně a otevřeně sdílí své zkušenosti a otázky.

Mým cílem je přesunout účastníky na vyšší úroveň obchodních dovedností a komunikace. Proto často při tréninku řešíme reálné situace, já zaujímám postoj účastníka a studenti mě testují, jak bych to vyřešil. To přinese přirozenou diskusi a vede k uvědomění si možných cest a reakcí. Důležité je přejít k přímé komunikaci, protože to pak dělá v té realitě rozdíl mezi dobrým a špatným obchodníkem. Často stačí pár slov poskládat jinak a má to neuvěřitelný efekt.

Nenarážíš někdy na tvrzení, že v oblasti soft skills jsou už všichni proškolení a všechno znají?

Domnívám se, že tato dovednost je podobná sportovním schopnostem. Příkladem může být jízda na kole. Základní dovednosti, jako je jízda po rovné ploše, zůstávají v paměti, to je pravda. Ale co uděláš, když se před tebou objeví slalom? Nebo když sjíždíš s kopcem a musíš prudce zatáčet? Každá situace si žádá specifické dovednosti. Je to podobné jako v podnikání, když se vyskytnou náročnější situace, a pokud nejsou dovednosti pravidelně procvičovány, může se stát, že se ztratí jistota v reakcích. Proto považuji pravidelné tréninky za zásadní, aby člověk neztratil kontakt s těmi složitějšími aspekty a situacemi.

Důležité je nejen reagovat, když se objeví konkrétní problém, ale také prevence. Zadavatelé nám často říkají, že v jejich týmu jsou jedinci s bohatými zkušenostmi. Nicméně se často ukáže, že i přes jejich zkušenosti dělají zbytečné chyby. Jejich úspěch může být postaven na dlouholeté znalosti, užitečných kontaktech a silných klientech. Nicméně i ti nejzkušenější mohou udělat banální chyby, které jsou zbytečné. To může bránit jejich dalším úspěchu. Proto je důležité pracovat i s těmi, kteří všude byli dvakrát a všechno znají.

Co do tvého života reality přinesl online? Online trénink obchodních dovedností je asi zajímavá kombinace.

S online formou jsme začali během pandemie. Dříve jsme s ní jen koketovali, v covidu to už začalo být nutností. Nyní vnímám, že poptávka po online vzdělání v oblasti soft skills uvadla. Já sám preferuji osobního setkání a přímé reakce, společné flow, které je nenahraditelné. Tím ale neříkám, že se v online nedá udělat dobré školení.

Velké mezinárodní týmy jsou příkladem, že online formát má své opodstatnění. Online setkání a školení jsou úsporné alternativy, zejména co se týče cestovních nákladů. Vzdělávání online má svá specifika a vyžaduje speciální přístup. Příprava lektora na tento formát je důležitá, stejně jako spolupráce ve dvojici, kde jeden zajišťuje technickou stránku a druhý se zaměřuje na obsah. Není pravda, že online školení jsou zásadně levnější než tradiční, protože s sebou nesou výzvy a nároky na kvalitu.

Co ti dělá radost v tom, co děláš?

Pokaždé, když na závěr našeho kurzu slyšíme potlesk nebo přijmeme e-mail od konkrétního účastníka, který se nám rozhodl napsat, že kurz byl pro něj nesmírně hodnotný a prospěšný, že se naučil nové věci, získal užitečné znalosti, tak to je ohromně povzbuzující. Současná doba je velmi rychlá. Měli bychom se někdy zastavit a zabránit tomu, aby se vývoj zvrhl nepříznivým směrem. 

Vše se stále více automatizuje, nicméně stojí za úvahu, co nám dovolilo dosáhnout takových úrovní. Odpověď tkví v kreativitě a uměleckém přístupu jednotlivců. Vše vychází přímo z nás, musíme sledovat cestu růstu. My jako Remarkable chceme rozvíjet kreativitu, ale mít zároveň kritické myšlení, rozvíjet leadership, připravovat lidi na svět, který bude stále rychlejší, ale musíme také myslet sami na sebe, dbát o vyváženost mezi prací a životem.